Utopie. Odmítat přebujelý konzum můžu jenom tehdy, pokud jsem hospodářsky soběstačná, tzn. pěstuju si vlastní zeleninu, ovoce, nemám televizi, neslavím Vánoce, nemám internet a dítěti vyrábím hračky z chroští.
Můžu odmítat dovolený a spokojeně si žít v roubence někde uprostřed lesů, a na školu můžu kašlat v případě, že dítě všechno naučím doma sama někde mezi kopáním brambor a dojením koz. Dům pak můžu naplnit smíchem a tancem, pokud mi zbydou síly, a na ňákou výchovu se taky můžu vykašlat, protože dítěti vysvětlím, že autorita není nutná, může si teda dělat co chce, je to jeho volba, ale kdyžtak skončí v kriminále, no a co.
Chápu, že to asi má být braný s nadsázkou, ale ani mi to nějak nepřijde vtipný, protože je to hloupost.