Stěhujeme se tady kousek, vzdušnou čarou to máme tak 3.5 km. V létě jsem se chodila s holkama na stavbu koukat pěšky - Ája v kočárku, Dita na kole, já za ní klusala a měly jsme odpolední výlet.
Jen teda musím začít jezdit autem, řidčák nosím v kabelce osm let a najela jsem za tu dobu asi 100km.
Starosti - nejvíc padá na manželovu hlavu, na stavbě je téměř denně, tak dvakrát týdně řeší co se udělalo/dělá/bude dělat. Je to dost náročné, navíc firma opravdu maká a až na jednoho "mistra" si nemůžeme na dělníky stěžovat.
No, na to, že se začínalo těsně před Velikonocema, to nevypadá špatně

Starší fotka, omítky jsou už skoro všude, dům bez lešení.

Rodičák má Dita 24. listopadu, taky jsem zvědavá. Ale už jsem párkrát s učitelkou mluvila, Ditu znám, tak myslím, že až tak moc překvapená nebudu.
Úkoly dostává Dita denně, nejhorší bývají pondělky jednou za 2 týdny, když přijde domů až skoro o půl šesté a ještě má něco dělat. Naopak fajn vychází čtvrtek, to nosí úkoly jen z češtiny a na pátek téměř nic nemá.