Díky za zmínku o besedách ve škole...o jedné uvažuji spolu s třídní učitelkou syna také. Inspiroval mě právě syn, když vyprávěl o své hodině rodinné výchovy. Probírali NRP, tak byl celou hodinu terčem otázek od dětí i od učitelky. Když mi to potom vyprávěl, byla jsem překvapená, jaké otázky děti kladly. A jaké názory měly. Protože znám jejich rodinné zázemí (prostě malé město), bylo opravdu poznat, jak se na jejich pohledu na život odráží jejich rodina.
Zkušenost mám i se začleněním rómského dítěte do kolektivu. Když k dceři do 4.třídy přišel nový spolužák, rómský chlapec, po dvou měsících mi spolužačky dcery vyprávěly, že je vlastně normální a fajn, i když mu nejde učení. Proč ale byly překvapené, že je normální? Není to právě proto, že od malinka slyší každý den vlastně rasistické názory?
A tak si tak říkám, že nás dospělé čeká kus práce, aby se výsledek ukázal u smýšlení a chování dětí.