Tak já se vzdělávala ráda a bez nucení, problém byl spíš s uvolňováním, bohužel většina seminářů probíhá během pracovní doby . O prázdninách jsme pak mívali vícedenní semináře povinně, celý pedagogogický sbor.

Jenže já mám pocit, že pro tuhle práci by to chtělo nejen semináře, ale celou speciální pedagogogiku, což je bohužel samostatný obor a pak buď musí člověk vystudovat dvě VŠ současně, nebo hned za sebou, než nastoupí, nebo si jednu z nich dodělat třeba při mateřské nebo doufat, že mu zaměstnavatel umožní studovat při zaměstnání. No a na tu druhou VŠ je potřeba mít nejen čas, ale i peníze .

Podle mě je chyba, že jsou tyto obory tak oddělené (pedagogika pro MŠ,pro I. stupeň, pro II. stupeň, pro III. stupeň a ještě speciální pedagogika). Člověk je nucen si vybrat jen jedno z toho a je pak hodně omezený v rozhledu, často nevidí dál, než kam sahá jeho obor, chybí provázanost a chybí koordonátoři, kteří by s provázaností pomohli .
V tom vidím obrovský rozdíl od lékařů Ti studují onecnou medicínu. Pak už mohou pracovat v oboru a najít si tu specializaci, která jim vyhovuje a té se věnovat hlouběji a hlouběji. Nikdo už pak po cévním chirurgovi nechce břišní chirurgii a naopak, i když jde v obou případech o chirurgii...
čitel je nucen se už na začátku úzce specializovat a pak se po něm chce dokonalá znalost a schopnosti napříč mnoha obory, většinou i těmi, se kterými se během celého studia neměl šanci potkat nebo jen hodně vzdáleně....podle mě je tahle cesta mnohem náročnější a ne každý na ni má, i když ve své specializaci (třeba učitel pro I. stupeň) může být špičkový....