Já jsem 2x v životě prošla těžkou depresí, bylo to v období adolescence. Od té doby už uplynula řada let a já se se svými sklony snažím preventivně pracovat - pohyb, vzduch, odpočinek ... takže to rozdýchávám lépe, než dřív. Ale je skoro zákonité, že je mi v průběhu tmavého období těžko. Zvlášť když se toho více nahromadí, jako letos. Co zabírá, je postavit se k problémům čelem, ale zároveň má člověk málo energie... Že bych se totálně sesypala, to se nestalo už nějakých 12 let, tak doufám, že ani letos. Že jsem unavená, smutná, přecitlivělá, mám chuť hodně spát a sem tam brečím, to už, bohužel, beru jako normální.