Ahoj,

měli jsme takový problém u vlastního dítka, které jsme si vlastní pomocí dusili a v rámci první pomoci, kterou se mimojiné školíme každý rok, jako vedoucí pracovníci na letím táboře. 2x jsem musela synkovy volat záchranku neb jsem ho nedokázala zpátky pŕivést k vědomí či mu nějak pomoci. Až pak když jsem nemohla hruzou ani usnout, tak jsem ze zoufalství zavolala na záchranku, hned ráno jsem tam mohla přijí na konzultaci a oni mi s modelem dítěte ukázali a nechali mé pocvičit, co a jak. Pak jsem teda ještě nespala asi další tři dni, když jsem si uvědomila že jeho odpadávání jsem zhoršovala svojí pomocí ( i v nemocnici mi radili, že když mi náhle dopadne, je třeba s ním zaklepat, ale když zaklepeš s bezvládným tělíčkem v détské stoličce nebo když padne na zem na záda, tak mu automaticky zapadne jazyk a odkrvíš mu mozek). Záchranáři nejen u nás, ale i v méstě kde pořádáme tábory jsou velice ochotní ukázat, jak si počínat. Osobně si myslím, že první pomoc u malých dětí by méli učit už v porodnici. Nikomu nepřeji zažít bezvládné tělíčko vlastního dítěte, panika hraje svoje a když to pak člověk dělá blbě... . Nedovedu si představit, kdybych si vlastní dítko poškodila takovouhle vlastní vinou