Trala, asi jsi v životě nedostávala od rodiny tolik pozornosti, kolik bys potřebovala, a teď ses těšila, že skrze tvé těhotenství a tvé děťátko si to budeš moci vynahradit; a taky bys ráda svému děťátku dopřála to, co jsi ty možná jako malá nedostala, a sestra ti všechny tyhle "plány" svým těhotenstvím zhatila. Sama si uvědomuješ, že je to dětinské se takhle cítit, ale nemůžeš si pomoct, protože se právě v tobě ozývá to dítě, které má neuspokojené potřeby.

Ber tyhle své pocity jako ne něco, za co se máš stydět, ale díky nim se ti odhaluje, co máš z minulosti nevyřešené a je třeba na tom zapracovat (vyrovnat se s tím), aby ti to nekazilo každou radost po zbytek života. Takhle jsi totiž velice závislá na vnějších okolnostech, a každá změna tě snadno vychýlí z rovnováhy. Tak si teď kalíš radost z miminka nevraživostí k sestřinu těhotenství - rozumem víš, že na něj má právo stejně jako ty, a že nemůže za to, že měla první dítě dřív než ty. Jenže je to tak, že nás řídí naše emoce...