Tak já jsem ta, co čekala druhé dítě, když bratrova manželka čekala první. Takže:

JÁ měla nepříjemný pocit. Z mé první dcery byli všichni paf. Brácha usilovali o miminko asi rok. Když jim to konečně dopadlo, posílali nám naskenovanou fotku z uz. To jsem už byla také těhu, ale protože jsme bydleli daleko od našich a chtěla jsem udržet tajemství do 12tt, tak to ještě nevěděl nikdo ze širší rodiny. Takže přišla fotka, kterou jsem čekala a moc jsem jim to přála, ale zároveň mnou proběhl pocit, že to jejich první dítko jaksi zapadne mezi ty další dvě. Samozřejmě že jsme se ppochlubili i my a domluvili se na vzájemném postupu. Oni to oznámili jako první a my posílali obrázek miminka poštou všem jako překvápko.

Termíny jsem měli v rozmení jednoho dne, já 1.11. a švagrová 2.11. Nakonec se naše JOli narodila už 26. 10. a synovec 4. 11. )

První nepříjemné pocity ale pominuly. Prožívaly jsem těhu stejně, švagrová se mě ptala, na to, co ji zajímalo. Když jsme byly s Joli už z porodky doma, tak za námi přijela s pupínem na návštěvu ) Narození Jolanky se mnou švagrová prožívala, bylo krásné ji sledovat, jak se těší na svého syna. No a když se pak narodil synovec, tak jsem si znovu prožívala porody svých dvou dcer, hlavně ten poslední )

Teď je to bezva, děti k sobě měly a mají blízko. Máme obdobné problémky, i když kluci se od holčiček liší ), ale opravdu je to výhoda mít děti takhle blízko. A vím o čem mluvím, protože první dcera je o 3apůl měsíce mladší nežli její bratranec (z manželovy strany ) Takže ať už jsem u našich nebo u tchýně, děti mají blízko sebe (a podotýkám, že Joli je o 6m mladší nežli její druhý bratranec z manželovy strany ) Vidím samé výhody!!!

A jinak platí, že nebudeš pod takovým tlakem, pozornost se bude dělit mezi dvě dětičky

Přeju pohodové těhu a krásné společné chvíle se sestou a jejími dětičkami