Myslim podporovat samostatnost. Jako ze neco zvladne SAM - vynyst odpadky (na to je asi jeste malej), predat vzkaz, pomoct tatovi s necim.

Moji dceri treba strasne pomohlo, ze v peti letech zvladla sama skolku v prirode. Vubec se mi nechtelo ji tam pustit - ona tam hrozne chtela, nicmene psycholozka tvrdila, ze presne tohle potrebuje - aby si overila, ze dokaze sama, bez matky stravit pet dni nekde sama. A fakt jo, mela pravdu.

Normalni chvala za vykony ji moc nebere, je sama od sebe pilna, chytra, zodpovedna a naopak moc chvaly treba od ucitelky bere jako ujmu, protoze ma pocit, ze pak prilis z kolektivu vycniva Chvala nema se sebevedomim nic moc spolecnyho.

Jako dodneska se samozrejme priserne stydi nekoho pozdravit a klepou se ji kolena, kdyz se ma zapojit do neznamyho kolektivu, ale treba tim, ze jsem ji neodmitala kupovat "plastikovy kraviny", ktery ji pomohly s tim zaclenovanim, byt mi to bylo silne proti srsti, tak to pro ni bylo jednodussi. Ono je vzdycky lepsi prijit k detem jako introvertni tydyt s LPS zviratkem, pomoci nehoz navazes kontakt, nez jako introvertni tydyt s prazdnejma rukama, kterej navazuje kontakt borenim babovicek. Introvert proste nejaky pomucky na seznamovani potrebuje, neumi prirozene prijit a zapojit se.

Myslim si, ze introverta nemuzes nikdy zkazit tim, ze budes podporovat jeho prani (a pranim nemyslim koupi 3+1 na Vinohradech v osmnacti letech). A podporit ho v tom, ze ano, on si muze sam rozhodnout, ze pujde k dedovi na veceri, proc ne, za dodrzeni urcitych pravidel.