Protože ty řeči o zabití mně osobně tedy moc nesedí, zvlášť u tak malého dítěte. Ledaže by to někde často slyšel...

Moje mladší dcera je také silně introvertní, což jsem já vždy respektoval (matka už tak moc ne) a vždy jsem se spíš snažil najít si k ní cestu než ji do něčeho násilím nutit (teda párkrát jsem udělal nějakou chybu, které mě dodnes mrzí - ale na druhou stranu, chybami se člověk učí).

Pro ilustraci - moje starší dcera je včil v pubertě, a o víkendu, když jsem děti u sebe, prodělala opravdu silný hysterický záchvat z toho, že jí do jejích „krásných blond vlasů“ stříklo trošku hnědé barvy... křičela, jako by ji na nože brali, a když jsem se ji pokusil obejmout, abych ji zklidnil, mrskala s sebou tak, až mě praštila hlavou do obličeje a rozrazila mi ret, že z toho bylo krve jak z prasete. Padala slova jako „táto, já tě nesnáším“ apod. Ale něco o zabití, to by si moje děti nikdy nedovolily...