Já si hlavně říkám... může člověk, který se takhle vnímá, mít vůbec nějaký soucit s ostatními? Těhotenství je zdravý, normální stav, přirozený biologický pochod. Představa, že od chvíle otěhotněnívšichni budou číst přání z mých očí, nikdo nebude hlučet, kouřit, zabřezávat, aby mi nekonkuroval... nebo naopak, když nemůžu přijít do jináče, tak všichni skryjí své děti a přestanou o nich mluvit... to ve mě vyvolává vyslevený odpor, a obávám se, že nejen ve mě. Pak se nedivím, že když se někdo chová nepřiměřeně a omlouvá to hormony, je pro své cynické okolí opravdu "děloha".

Tohle není komentář přímo na zakladatelku, spíš shrnutí mnoha témat, které jsem tu četla.