jo, ví co říká, ale ještě si není schopen uvědomit význam a dosah těch slov.
Nicméně naprosto chápu, že jsi v šoku z toho, co z té malinkaté pusinky kterou nedevše miluješ jde za slova.
Ale neboj, není to tvoje-vaše vina.

Podle mě jsou vině jsou zejména dětské filmy a okolí, které takto mluví.
Nevím tedy, na co tvůj synek kouká, ale takový animáček s bakugany, pokémony, spidermannem atp.- to je fakt síla - výrazy typu: znič ho, zabij ho, útoč + vulgarity a nadávky, atp. jimi se to tam jen hemží! A ty prťata to automaticky přebírají a zařazují jako běžné výrazivo. Na tom není nic divné. Otázka je, zda-li je to pro ně a hlavně pro jejich okolí dobré, že. Vždyť si to jednou s ním poslechni!
Já jsem v tomhle slabá - nejsem schopna to synkovi vypnout. Nicméně takřka pořád s ním o tom mluvím - že takhle se normálně nemluví, že to jde jen ve filmu, ale ne v normálím životě. TAky o tom, že tělo je vzácná věc a jakékoli byť i jen verbální útoky na jakoukoli jeho část jsou špatně a nedělají se...

U nás je to obdobné, ne tedy tak vygradované a časté jak píšeš- useknutí nohy, ruky atp. Navíc proto, že náš tatínek si nedává moc pozor na pusu, synek jako běžné výrazy považuje i expresivní slova typu prdel a hůř, což já fakt těžko rozdýchávám. Kubča je chytrý,bystrý, takže co slyší, od malička automaticky bere za své a navíc vždycky použije ve správném kontextu, o to je to šílenější.
Malý občas v návalu použije slova a výrazy, která jsou pro mě už "přes čáru". Namátkou v poslední době používá slovní obrat "Ty jsi šílená/šílený!" Třeba když jsem mu nedávno myla hlavu a omylem (protože se pohnul), mu voda stekla na obličej, což nečekal, následovala tahle jeho reakce s tím, že jsem určitě šílená, protože ho chci utopit!

Já se velmi snažím to vyřešit v klidu, protože vygradovat to fakt není řešení. Dítě už nemá šanci úniku a už se jen brání .
Chápu ale, že někdy se to vyřešit v klidu nedá, prostě nervy rupnou. To je ale taky v pořádku. I to patří k životu

Za sebe bych radila: se synkem si v klidu sedni a včerejšek v klidu proberte spolu. Klidně i bez tatínka, ale s tím, že o tom bude vědět. Spousta věcí se řeší lépe jen mezi 4-ma očima. Hlavně mu ale pořád vysvětluj, že používání těchto silných výrazů není normální a v pořádku. Já kupř. říkám, že takhle mluví jen hloupí a zlí lidi a protože vím, že on takový není, tak ať to nedělá...
Tvému synkovi je 4,5 roku - v tomto věku a dřív jsem praktikovala to, že jsem říkala - ježiš, tohle není můj Kubíček, to je nějakej jinej zlej kluk, můj chlapeček by tohle nikdy neřekl! Já ho nechci, jdi pryč. Kde je můj chlapeček? a zahrála jsem divadlo buď že ho hledám, nebo jsem ho poslala do pokojíčku, aby došel pro toho mého chlapečka a šel pryč - zabíralo to krásně - přiběl, že byl pryč a proč jsem ho volala, co se stalo - tak jsme si povídali o tom, že tam byl nějaký jiný, skoro stejný kluk, který ale byl moc zlý a ošklivě mluvil, že jsem tedy hned poznala, že to není můj synáček.... komedie, no, ale s tímhle povahovým typem se mi žádná jiná strategie nezabírala....
Jo a taky se určitě omlouvat - za nepřiměřenou reakci, nicméně vždycky omluvu i reakci samou prckovi vysvětlit. Tak ho naučíš, že omluva a vysvětlování není něco ponižujícího a že je správně to dělat.

Odvolat Ježíška je velmi silná káva- to bych určitě zrušila nějakým přijatelným způsobem.

A neboj, čím bude starší, tím to všechno bude víc a víc chápat a bude to lepší a lepší, je ale třeba s ním o tom mluvit, to je základ.