Z+2,
očividně nechápeš, že rozdíl není v tom, jestli je nějaký pocit/problém "životně důležitý" (v duchu hesla - když nejde o život, jde o hovno)... rozdíl je v přístupu! Mně nepřijde legrační ani "hodné odsouzení", když se někdo zeptá, co má dělat, když jeho pes snědl lentilku nebo když si jeho dvanáctiletý syn přivřel ruku do šuplíku. Ten "problém" je pouze a jedině v té sebestřednosti, chápeš? To, že někdo neví, jak se zachovat, když je v "banální" situaci jeho manžel, dítě, pes nebo tchán, když neví, jak reagovat na něco, co se týká jiných lidí... je OK. "Problém" spočívající v tom, že "Já, já, já, jenom já" mám na něco právo, něco chci, něco si vynucuji, nárokuji... mi přijde dětinský, nezralý a potenciálně nebezpečný. Pokud ten rozdíl nevidíš, nic s tím nenadělám. Jsme lidé různí.