Já před rokem,
vedena "presumpcí neviny", jsem ke svému příteli pravila starostlivě:
"Přece jsi dospělý člověk, tak by neměl být takový problém říct:"Uvědomuju si, že tě poslední dobou zanedbávám a jsem podrážděný, ale mám toho v práci moc. Když to dobře půjde, za pár týdnů se to vyřeší, moc bych ocenil tvoji trpělivost."
Proč tohle vy chlapi neumíte? Pak necháváte svoje nejbližší se zmítat v nejistotě o kdovíjakých hrůzách."

No a on se na mě podíval a pravil, že si uvědomil, že miluje jen ji a že k ní hodlá odejít, jen teda by býval ještě nějakou dobu přemýšlel...ale když už jsem se teda zeptala...

Tak ať jsou to opravdu jenom starosti v práci!