Monty, neblázni, zakladatelka ví, že je to dětinskost a ptákovina. Na druhou stranu to ale prostě tak cítí. Přiznat si, co cítím, i když "bych to cítit neměla", protože je to z racionálního pohledu sebestředná hovadina, to je první krok k tomu, aby člověk věděl, co s tím má dělat.

Já někdy taky racionálně vím naprosto přesně, jak se věci mají, ale pocity mi holt říkají něco jinýho. To je normální, a když člověk přijde na to, PROČ to tak je, dobere se zajímavejch věcí