Doporučuju vyzkoušet ještě dobrou reakci místo "dělání mu radost" trochu se naopak stáhnout a "udělat vzácnější".
Jasně, máte 2 malé děti, ale.
Dobře zabírá taktika vstřícnost k muži, ale současně nenásilná demonstrace "vlastní spokojenosti nezávislé na jeho aktuální rozkolísanosti". Prostě dát najevo - mimoslovně či i slovně: Hele, jestli se mnou CHCEŠ něco řešit, tak já jsem tu samozřejmě S TEBOU. Ale pokud NE, tak já se do tvé depky zatáhnout NENECHÁM.
(No a my ženy poučené osudem bychom pro jistotu souběžně zmonitorovaly situaci, JAK by to PŘÍPADNĚ vypadalo, KDYBY to nevěra byla, zejména taková ta "osudová" s pálením mostů. Co bych dělala JÁ, zda bych s ním chtěla zůstat, a co bych dělala, míněno prakticky, kdyby odešel. Připravenost na případné nejhorší pomáhá ustát situaci věcněji.)