Jo přesně tak, zhruba do té půl desáté, pak jedině když jsem oba 100% čilí, což je teda málokdy, dvě děti, vyčerpávající zaměstnání... Zpočátku jsme to taky vždycky jeden nebo druhý přetáhli a ten druhý unavenější byl rád, že žije natož aby si ještě užíval... Jsme v tomhle oba dost nároční po citové stránce, když ten druhý není 100% tak to hned toho druhého mrzí...
a tak to celkem fuguje, samozřejmě krásné jsou i výjimky, ale už jich není tolik jako kdysi