Aišo, mně se mockrát potvrdilo a pomáhalo mi to zvlášť v dobách, kdy jsem měla na lásku velikou smůlu (kde nic, tu nic), a viděla jsem kolem sebe, že často v životě dopadali nejlépe ti, co se jim sice napřed nedařilo, ale počkali si a vyplatilo se jim to. Kolem třicítky jsem zažívala období, kdy jsme my "sexuálně natvrdlí" houfně zakládali rodiny, zatímco řadě těch, co začínali o dost dřív než my a vědomě či nevědomě nám dost podkopávali sebevědomí, se v soukromém životě nedařilo. Buď byli svobodní a bezdětní, nebo měli 1-2 děti počaté velmi brzy (tudíž užívání skončilo kolem dvacítky narozením potomků) a ne a ne narazit na vhodného životního partnera. Takže to chce nenechat se vydeptat, nebát se partnera hledat cíleně a intenzivně a hlavně nelézt ze zoufalství do postele kdejakému blbci nebo blbce jen proto, abychom někoho měli.