Milko mám syna, takže chápu, kdysi jsem řešila co s ním. Četla jsem i různé příručky a nejlepší rada, kterou jsem si z té doby odnesla:

kluci mají asi jiné vnímání, nejlepší je, pokud chceš klukovi ( chlapovi) něco důležitýho sdělit, tak ho přimět, aby se ti koukal do očí . Tzn klidně ho k sobě otoč a říkej mu to přímo, co po něm chceš. Pokud na něj voláš, když běží od tebe nebo si hraje a kouká na hračky, tak tě prostě "neslyší" , nevnímá, co chceš.

Jí to občas dělám dodnes, synovi je 10, abych se ujistila, jestli mi rozumí, co mu vlastně říkám, zlášť pokud je to něco důležitého, to si to nechám i zopakovat, abych věděla, že mě vnímal a slyšel a rozuměl. Ono prostě kluci mají tolik jiných myšlenek o všem možném, že nemají čas poslouchat nějaké povely pojď sem.

a mmch syn je naprosto zdravé dítě, ale s tím, aby vnímal, co po něm chci, to opravdu nezvádá, pokud třeba zrovna dělá něco jiného