Upřímnou soustrast, máme to doma taky.Nepomáhá nic, je to velmi dobře vycvičený pes, všude budí obdiv, co všechno zvládne a umí, ale Tvůj popis je úplně přesný. Je to jak adrenalin přímo do srdce. Pořídili jsme boudu do předsíně a nebožátko se občas zavře. Pak je tam za mřížkama a kňučí a kvílí (tenounce) a neuvěřitelně nešťastně (naposled takto preludoval, když přijeli vyměřovat podlahu do předsíně). Rady cvičitele, že pes se má naučit, že vítá posazením a čekám na pohlazení, byla utopie. Sežral pytle piškotu a tento jediny povel se prostě nenaučil.