psy mám ráda, ale tohle vítání fakt ne. Asi bych se - byť návštěva - neudržela a psa flákla po čuni protože skákání nesnáším. Takhle už mě respektuje u manželových rodičů fena vlčáka (tchána a švagra poslouchá, ostatní ne) - jako přijde si čmuchnout ale neopováží se skočit a když se náhodou zapomene, chytne jednu přes tlamu (resp. chytnu ji za spodní čelist a stisknu tam v té mezeře mezi řezáky a špičáky, stahnu ji na zem - na záda a pak ji plácnu, aby věděla že je podřízená, ona kvičí a pak se o mě sice otírá ale hopsání si netroufne), protože přesně jak tu někdo psal - má hrozně ostrý drápy, jak mi skočí na stehno mám móňo (o špíně ani nemluvím - je venku na dvorku), zuby a brýle už taky prošly, a hlavně - furt je tak krapet váhově v převaze oproti mým dětem a nechci aby skákala na ně. Takže na ni jsem prostě "jak na psa".