Mám výhodu, že "velké" vítáníčko je určeno pouze pro osoby blízké, nejvzdálenější vítací člověk je babička, ale na ni také neskáčou, té maximálně Dixie zazpívá.
Štěňata jsem si učila na neskákání na lidi od mala, dva psi to pochopili vcelku bez potíží. Zato ten černý magor. Jakoby u ní vždy došlo k totálnímu zatmění mozečku. I když je vycvičená, tohle je prostě silnější než ona. Nyní, ve věku dvou let jsme došli k velkému zlepšení, skákání si kompenzuje tím, že popadne do huby nejbližší věc a vítá s ní. Chápu, že dělá co může, aby se chovala slušně. I tak si občas nějakou tu šlápotu ještě sem-tam vysloužím. Prostě, když miluješ...je to silnější než ona .