Lucko, ja Te naprosto chapu, mela jsem to taky tak - a myslim, ze mam problem dodnes.
Komunikovala jsem 3 roky nejvic s dcerou, mezi dospele jsem se dostala mene. Pracovala jsem sice, ale doma prostrednictvim pocitace a jednou tydne jsem byla v kanclu. Pripadala jsem si uplne blba, neschopna se vyjadrit. Navic se u mne objevovalo tykani cizim dospelym! Coz jsem si vysvetlila tak, ze kdyz cely den nekomu tykam, tak mi pak tykani prejde do krve (predtim jsem v praci naopak kazdemu vykala).
Pousmani by mne taky nastvalo, mela jsem takove prihody casto. Proste mas hlavu plnou nejakeho problemu, porad ho rozebiras horem dolem a kdyz pak o nem zacnes mluvit s nekym jinym, nedojde Ti, ze ten clovek o tom vubec netusi a ze potrebuje podrobnejsi vysvetleni.
Pripada mi, ze jsem s ditetem ponekud zblbla, ale zase jsem nabyla novych dovednosti na oplatku.

A pokud jde o Tvuj styl psani, sice nepises ve vetach, ale to je proste styl. Vzdyt si spocitej, kolik z nas tady pise nikoliv ve vetach, s malymi pismeny na zacatku, oddeluje myslenky tremi teckami.
Ja ted zrovna pisu ve vetach, ale je to vyjimka. Jinak pisu "automaticky text" jako Ty.
Myslim, ze co psala Petra N nahore je ponekud tvrde, cekala bych od ni laskavejsi slova (jinak ji mam z diskusi moc rada, je tolerantni a zkusena).