Ano, to je určitě nejětší problém, co si kdo jako poslušnost představuje.
Osobně to prostě vidím tak, že jsem se vždy snažila, aby děti nesly odpověnost za sebe v co nejvíce věcech (i když samozřejmě jsme za ně až do dospělosti právně zodpovědní my, rodiče) spánek, škola, oblékání, jídlo... ve většině případů udělaly to samé, co bych po nich já chtěla (to vidím, jako výsledek výchovy, kdy prostě mimovolně a postupně přebíraly naše vzorce chování)
někdy si nabily nosy, ale vždy je to poučilo, rychle "dospěly" a velmi brzo jsem se na ně mohla opravdu ve všem spolehnout. A jenom dodám, že do určité míry je to vše i díky jejich povaze,s jinýma dětma by to možná šlo hůř.