Ahoj...na začátek ti musím říct, že jsi skvělá maminka!!! Opravdu klobouk dolů, co všechno zvládáš!!!

Sama mám tři děti, nejstarší sice 7let, ale je postižená a totálně závislá na mé pomoci nebo pomoci někoho druhýho. Když se narodila mladší dcera, byla hodně uřvaná, pokud nebyla nošená nebo jsme ji nebavili, tak řvala. Starší potřebuje na všechno klid, jinak se ani nevyčůrá, prostě neuvolní správný svaly. Taky jsem byla na nervy, ale malá mě teda aspoň ze začátku, spávala i 3 hodiny, kdy byl fakt klid...takže jsem všechno nechávala na tu dobu. Ale než usnula, to bylo šílený a sama usnout neuměla.
Řešila jsem to tak, že jsem si ji dávala do autosedačky na linku, když jsem vařila....nebo když jsem krmila starší tak na sedačku a tak..prostě aby na nás viděla pořád a zpívala jsem jí. Ale i tak řvala dost a bylo to hrozný období.
Je zní strašně šikovná holka, teda má dva roky, ale i tak je už samostatná a skvělá.

A třetí, syn, byl strašně hodné miminko, naprostej andílek. Papal a spal a vůbec neplakal. Zhoršilo se to až začal víc vnímat, kolem 4. měsíce a od té doby to bylo docela náročný...hlavně teď, kdy stojí, obchází a je všude a já do toho musím stíhat něco dělat a ještě zabavit a postarat se o holky.

Vařím a uklízím, žehlím až večer, až spí a v mezičasech lítám kojit, páč náš mrňousek si mě pořád ještě, v 10m, žádá na noční kojení dost často.

Tak se drž, jednou to přejde, ale dožít se toho, co....