Siddhárto, to často jsou, pravda. Protože mají nižší sociální cítění, jsou stažení do sebe a to "do sebe" se dá brát i přeneseně. Ale zase jak nejsou extrovertovaní, tak se nad tím dá mávnout rukou a přejít to, u jiných poruch osobnosti (impulzivní, disociální, někdy i závislá) jsou to boje...

Záleží taky na hloubce poruchy, u někoho je to spíš charakterový rys, u jiného něco, s čím má problémy žít plnohodnotný zdravý život.

Co k pasivně-agresivní PO a depresi:
jednak spojení deprese a PO je velmi časté, ať jde o jakoukoliv PO, kupodivu i narcistickou.

Pasivně-agresivní je těžké ukotvit, asi jako narcistní, nepatří mezi hlavní okruh PO, ale zajímavě se jí zabývá psychoanalýza, bohužel si nemůžu vzpomenout v které knize to bylo.

Každopádně pasivní agresivita je destruktivní, kde je destrukce, je deprese.

Fyziologicky by se to možná dalo vysvětlit jako bludný kruh, remcáš, jsi mrzutá, zahořklá, to nějak působí navyplavování nerotransmiterů a ty můžou souviset s depresivními náladami.
Taky kdyžs e chováš pasivně agresivně (nedodržuješ termíny, bojkotuješ společnou práci, jakoby naschvály), tak tě nikdo nemá rád... no a to může být depresivní.

Příklad: žena, říkejme jí Božena, v dětství přehlížená (vše se točilo jen kolem bratra), do toho ji v dospělosti přišla částečná plešatost, do toho lehce obézní, nemohla si sehnat dlouho partnera. Bratr se provdá vcelku brzo za milou, hezkou vlasatou slečnu. Ta po svatbě potratí, Božena ji lituje, chodí k ní, přesto se chová pasivně-agresivně (neverbálně a velmi nenápadně i verbálně - např. "to je mi líto" posměšným tónem, slíbí jí pomoc, přitom jakoby zapomene a snacha čeká v mrazu atd.). No a snacha ji pak nemá ráda, a Božena nechápe, PROČ ji nikdo nemá rád. Podobně to má i ve vztahu k nakonec vytouženému synovi a ten ji taky nemá rád, ale proč, když ona se přece chová tak hezky? Začne trpět depresemi a začne být ještě víc zahořklá a pasivně-agresivní. Atd.

Doufám, že jsem dala dobrý případ, ještě mi teče psycologické mlíko po bradě.