Modřinko, holky radí jediné správné. Taky to stále řeším, o dementního otce se stará maminka, a jak je v tom neustále, musí se jí přopomínat, že s ním nemůže jednat jako s člověkem, který umí posoudit možnosti a k něčemu se přiklonit. On je dvouleté děcko a toho se taky nebudu ptát: uklidíš si tu, nebo ti má někdo uklidit. Otec taky není úplně dementní, k nám přišupajdí vždycky, když ho maminka požádá o peníze na domácnost, případně jeho dluhy. On je "selektivně dementní"
Je to opravdu těžká situace. I moje babička nebyla doma šťastná, ale do domova nechtěla. Pak jsme ji přemluvili a v domově šíleně pookřála, úplně se mentálně i fyzicky spravila. Samozřejmě u vás je to těžší, že jsou dva. Držím palce, nejsi v tom sama,my s manželem oba máme dementní tatínky, není to bohužel žádná vzácnost.