No tak se schizoidem může být štastný snad jen taky schizoid.

Ono jde o to, že když jeden umetá cestičky, aby nebyly konflikty se schizoidem a taky si své problémy nechává pro sebe, tak to žere strašně energie, je to jako tanec na špičce jehly. S normálním člověkem se určité věci otevřeně proberou na rovinu a věci se dělají, aby to odsýpalo. Kdežto se schizoidem člověk většinu energie věnuje buďto sebeovládání /když má problémy, tak aby s tím nezatěžoval schizoida, nebo budou ještě přídatné konflikty/, nebo manévrování jak určité nutné věci zařídit tak, aby to u schizoida prošlo.

ale těžko se to popisuje lidem, co nikdy se schizoidem nežili, takový člověk v nejblížším okolí je jako vysavač životní energie, která by se mohla zaměřit úplně jinam