adelaide, to je samozřejmě skvělé, když je muž ochotný o tom mluvit, když si ženu vyslechne a pokusí se pochopit její přání a důvody, a když tedy je možné dělat kompromisy. Připadá mi, že C. muž tuto ochotu nemá. Ona nabídla kompromis (porod v Praze s jejím lékařem), on nic, trvá na tom, že bude po jeho. Deficit v respektu a úctě vidím jednoznačně na jeho straně, navíc v tak ženské věci - ohledně porodu. Je to chlap, těžko kdy bude mít o porodu, o souvislostech porodních dějů, o potřebách ženy během porodu a předpokladech hladkého průběhu porodu tak podrobné informace jako žena, která si přeje přirozený porod.

Já měla po prvním porodu takové trauma, že druhý porod doma byl prakticky jedinou alternativou, pokud jsem se neměla sesypat znova a ještě víc (samozřejmě bych akceptovala zdravotní kontraindikace). Kdyby to můj muž nepochopil a jeho strach byl tak velký, že by domov přestal být bezpečným místem, snad bychom nalezli kompromis v porodu ve Vrchlabí. Ale pokud by vůbec k žádnému kompromisu nebyl svolný a vnucoval mi svou (podle mě falešnou) představu bezpečí, prostě bych se mu musela vzepřít. Náš vztah by to narušilo v každém případě, můžeme diskutovat, kdo by tím byl více vinen. Ale představit si to nedovedu, protože mám to štěstí mít životního partnera, se kterým se v důležitých věcech víceméně shodneme, a pokud ne (a pokud nelze udělat kompromis), dokážeme oba uznat, kdo má mít v dané věci rozhodující slovo (já např. u porodu, on např. co se týče auta a jiných věcí, kterém méně rozumím).