Straším děti jedině sebou - že dostanou
Známí straší - podívej, policajt se na tebe dívá, odvede si tě - ale efekt žádný.
Za sebe - spíš bych se pokoušela vysvětlit, domluvit a pokud by to bylo k ničemu, tak přiměřeně plácnout. Jsou malí, mozek mají stejně v gatích.
Jediné, co se mi osvědčuje, je láska a naprostá důslednost (ne že bych to pokaždé zvládala!!). Jasná pravidla, na kterých jako rodič stojím ve všech situacích. Pravidla neměnná, pochopitelná i pro malé děti: brácha se nebije. Když jo, bude to a ono. A pak to fakt dodržet.
Ale je to hlavně nápor na rodiče...