Byla jsem od 9 měsíců s chůvou, jinak to tehdy nešlo, maminka musela do práce.
Vyprávěla mi, že ji strašně mrzelo, když jsem jako batole třeba upadla a běžela s pláčem k chůvě, ne k ní. Chůvu jsem moc milovala - zůstaly jsem v kontaktu až do její smrti (to už jsem byla dospělá), byla to moje "babička", ale vůbec nemám a nikdy jsem neměla pochybnosti, kdo je moje máma a ten vztah k mámě byl a je jedinečný a moje náklonnost k chůvě na něm nic nezměnila.

Mamince jsem to nikdy za zlé neměla, s "babičkou" mi bylo dobře.
Ničeho se neboj a máš li dobrou chůvu, drž se jí, budeš jí potřebovat i když bude dítě ve školce, stejně bude nejspíš často nemocné.