Mám pocit, že to stejně asi nemá smysl, my dvě se stejně asi nikdy nepochopíme. Pohádky též denně čteme, taky si každý den v postýlkách vyprávíme, co které dítko zažilo. Kdybych použila Tvoji metodu, abych se dítěti věnovala celou dobu před spaním tak, jak chce ono, věřím, že náš miláček nespí ještě o půlnoci, protože svým povídáním bych ho udržovala při bdění. On potřebuje tmu, klid, ležet, jedině tak má šanci usnout. Přece každé dítě je jiné a nemůžeš zobecňovat. Z Tvého příspěvku cítím: "kdybyses mu více věnovala..." a to mi vadí, myslím, že v tomhle směru se mají naše děti až nadstandartně.