to je asi to - že ani nemusí vadit ten vztah chůvy k synovi a jeho k ní, ale to že ty nemáš úplně ten vztah k chůvě..... Ale řekla bych že to tak úplně nevadí. Mámy tchyně (moje babička) se mnou hrozně chtěla být, byla taková ta typická "já to umím s dětma líp" - no prostě učitelka a tak jsem u ní trávila dost času do svých cca 3 let (máma skřípěla zuby no ale babička byla vážně nemocná tak ji nechtěli prudit nějak nad míru, umírala na rakovinu). No a taky si z toho celkem nic nepamatuju, máma mi vypráví docela drastické příhody s tím jak přes protesty a prosby mě krmila čokoládou, dala mi píchout uši, ostříhala vlasy, cpala do mě vajíčka po kterých mi bylo zle...... přežila jsem - a takřka nic si nepamatuju. Do těch tří let fakt skoro nic. Ale i když ty vzpomínky člověk pak už nedokáže vyvolat, pozitivní přijetí dítěte nějakou jeho "osobou" je určitě důležité, takže to že ho má chůva ráda je prostě pořád plus, ať se na to díváš z kterékoli stránky.
Tak přeju ať se daří jak jen to nejlíp jde.