Ahojky, rozhodně ti rozumím. Teda ne v tom, že bych měla pocity, že bych neměla být matkou. Ale mám doma skoro dvouleťáka a teď jsem taky těhotná a od 22. týdne mám komplikace, kvůli kterým musím dodržovat klidový režim. Já ale nesmím ani s malým ven na procházku. Jen hlavně ležet, odpočívat ... A můžu Ti říct, že mi to občas pěkně leze na mozek. To, že skoro nic nesmím, že se nemůžu malému pořádně věnovat a pak jsem taky víc podrážděná. Syn může ven na procházku jen odpoledne, když přijdou mí rodiče, nebo když ho vezme manžel. Jinak je celé dny se mnou doma (už od půlky září). Ze začátku jsem to nesla hodně těžce, teď už se s tím dokážu víc smířit. Ale naprosto upřímně můžu říct, že závidím těm ženám, které mají těhotenství v pohodě a nemusí se v ničem omezovat. Takže mám pro Tebe jen jednu radu - Vytrvej. Já se neustále utěšuju tím, že klidový režim mám jen do konce těhotenství
A každé těhotenství jednou doputuje ke svému cíli