Rivotril, Zyprexa ... jestli jsi z oboru, tak to asi napoví.

Já detaily mám jen zprostředkovaně, zažila jsem švagrovou při lécích, po vysazení, po reverzu z léčebny. Brácha o tom nemluví, resp. minimálně s mamkou. To je model, co jsme si odkoukali od rodičů - což já cítím, že je taky blbě, no ale nutit ho nebudu.

Brácha v kontaktu s psychiatrem je, jenže taky je v koncích, násilím jí ty léky mimo akutní záchvat nedá a hospitalizace, cítí to tak, že prostě on ji do léčebny odvézt nemůže - právě kvůli té rodinné krizi.

Vůbec třeba netuším, jak se ke švagrové chovat - vyvracet bludy, nechat vykecat, vysvětlovat výhody odborné pomoci, prostě nevím.

Ona ta nemoc ovlivňuje daleko víc lidí a víc než si připouštíme. To není zlomená noha se kterou tak nějak umí zacházet skoro všichni.

Naše mamka (a já občas) můžeme pomoct akorát tím, že jsme s dětma, pohlídáme o víkendu a prázdninách.