Mi fakt prijde, ze ja o voze, vy o koze
Ivuljenko, pokud budes tu nasobilku v logaritmech pocitat rychle, ale chybne, tak se muzes jit s celou rychlosti vis co.

Ano, opravdu je to jako já o voze, ty o koze. Vždyť tady opakovaně padlo, že nejde o to rychle, ale rychle a správně. Takže tvůj argument "bude to sice rychle, ale chybně" je dost mimo. A zrovna na obyčejnou matiku jsem dost háklivá. Pracuju jako zdravotní sestra a není nad to, když mají ze školy čerstvě vyšlé kolegyně počítat ředění léků či desinfekce a ony vše pomalu a rozvážně dávají dohormady. OK, pokud je dost času (což při běžném provozu je málokdy, ale budiž), tak se nic neděje. Pokud by se ovšem dostaly do situace, kdy jde o život, tak než si (ve stresové situaci) rozvážně s papírkem a tužkou v ruce přepočítaj, jak docílit požadované dávky léku, tak už taky může být pro pacienta pozdě. Nevím, mně přijde, že my bývaly jiné, ve výpočtech rychlejší... ale možná že je to jenom tím, že jsme ve škole chodily na praxi na oddělení, kde jsme fakt musely kmitat a snažit se zbytečně nezdržovat, tak jsme měly natrénováno.

Výpočty na rychlost jsme dělali ve škole taky, na základní i na střední. Nemyslím, že by mě to nějak poškodilo. To, co popisuje autorka úvodního příspěvku, to mi už přijde přehnané, ale nácvik, jak se rychle a zároveň správně dobrat výsledku mi obecně vzato jako špatný nepřijde. Jenom by to neměla být jediná metoda učení/zkoušení.