Elííí,
není to "jen" geny, ale myslím si, že se prosadí ZVLÁŠTĚ v krizových a nestandardních situacích. Navíc podle mě nelze sledovat lidi odděleně od předchozích generací, tj. i ta matka, která dítě chce nebo nechce, měla matku, která ji chtěla nebo nechtěla.
Poslyš, můj brácha se narodil jako původně neplánované dítě mladých rodičů, kterého si ale nechali. Máma ho přesto celé těhotenství velmi chtěla (alespoň to tvrdí). V dospělosti spáchal sebevraždu.
Mě stejní rodiče dlouho plánovali a chtěli, přesto otec tvrdí, že byl rozhodnutý vydržet to peklo s matkou do porodu, a pak chtěl matku opustit (udělal to až deset let poté). Matka tvrdí, že byla šťastná a těšila se na dítě.
Já sama jsem prožívala své těhotenství velmi těžce, jaksi nepatřičně, propadala jsem zoufalství a nejistotě. Dítě jsem začala hluboce milovat až po porodu.
Podle tohoto popisu by možná mnozí měli za to, že nejsem rozmnožování schopný jedinec. Já si ale myslím, že i podivní jedinci mají právo existovat, i když jejich podivnost výchovou usměrnit nelze (resp. Hitlera by k laskavosti mohli vychovat jen Hitlerovi, jenže ty by někdo musel zázračně zbavit jejich vlastní zátěže - genové i výchovné)