Nedočetla jsem celou diskuzi, ale mám na tohle taky svou teorii (odborníci, nebijte mě, že nemám dobrou terminologii, jde mi o smysl). Myslím, že se člověk rodí s určitou výbavou různých vlastností. A výchovou můžu ovlivnit to, jak se s nimi ten člověk naučí zacházet. Když má někdo sklon třeba k agresivitě, výchovou ho můžu naučit, jak ji zvládat. Třeba ten Hitler prostě musel mít nějaké vůdčí schopnosti nebo schopnost se prosadit, působit na lidi, dostat se až tam, kde byl. Ale ta výchova jistě ovlivnila to, jakým směrem tyto své schopnosti využil.

Na mých dětech se mi ta teorie zatím potvrzuje. Mám pocit, že prostě mají svou osobnost, se kterou se narodili a já můžu být jen přihlížející a můžu je směrovat. Ale ten základ nikdy nezměním, ani nechci.

Elíí, ale když se nad tím zamyslím, tak to, co dítě ovlivňuje v břiše a při porodu, zvuky, pocity matky a tak, to je vlastně taky vnější vliv, výchova, ne?

A říkal se tu argument, že sourozenci jsou taky jiní. Jenže sourozenci nikdy nemají stejnou výchovu, i když si to můžeme myslet. Naopak bych řekla, že především "nedvojčata" mají tu startovní pozici úplně jinou a i přístup rodičů, dost jsem o tom poslední dobou četla a přemýšlela.