Úplně tě chápu, mně stačí soused, co je v invalidním důchodu a nudí se a třikrát týdně "zaskočí" si popovídat. Taky nechápe, že večer, když uspím dítě musím makat, a ne si povídat.
Já bych to dětem prostě na rovinu vysvětlila, je to tak a tak, musím toho stihnou tolik a tolik. Dětem strašná spousta věcí z jejich pohledu nedochází. Myslím, že ani za to nemohou - nikdy jim to nikdo neřekl a samotné je to nenapadne. Je třeba si o tom popovídat. Snažím se to taky tak dělat už dnes, nechtěla bych se dožít stavu, jako má moje mamka. Brácha si k ní chodí na jídlo, do lednice, pro cokoliv, co potřebuje, jak je od mala zvyklý a absolutně vůbec mu nedochází, že má jen malý důchod, ze kterého platí vše.