Ráno jsem si listovala jednou starou publikací o výchově, kde autor píše, že děti si nic nepřejí víc než být dospělé.
Můj syn si naopak přeje nebýt nikdy dospělý a zůstat celý život dítětem.
Myslím, že v době, kdy ta kniha vznikala bylo asi častější, že děti chtěly být brzo dospělé, protože dětství v padesátých letech byl asi podstatně větší opruz než teď...
Co vaše děti, jak jsou na tom?