No, když pomineme lidskou a morální rovinu, tak právně je to komplikovanější...

Obecně:
- není ani tak důležité, kdy babička zemřela, ale kdy pravomocně skončilo dědictví - od té doby se lhůty počítají
- je otázka, jestli byl otec účastníkem řízení nebo nebyl (pozná se to třeba podle toho, jestli mu bylo doručeno rozhodnutí notáře o dědictví nebo ne)
- jestli účastníkem dědictví nebyl (to se stává třeba u utajovaných nemanželských dětí atd., kde ho nikdo vůbec nezmíní, a´t už ze zlé vůle nebo rpotože prostě nevědí, že zemřelý měl někde ještě nějaké jiné dítě), tak se s tím něco dělat dá - § 485 občanského zákoníku...
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.
- to ale neplatí v případě, že ten dědic známý byl - tedy otce jako syna řádně notáři nahlásili a byl tedy účastníkem řízení... V tom případě měl otec svá práva mmožnost (i povinnost) uplatnit v průběhu toho dědiického řízení a zpětně se otvírat řízení v podstatě nedá (teoretická možnost obnovy dědického řízení je, ale asi se moc nedá uplatnit na popisovanou situaci) - v tom případě otec musel být ´pozván a pravděpodobně buď neuplatnil možnost žaloby na neplatnost závěti nebo vydědění nebo se vzdal dědictví nebo podepsal dohodu dědiců, podle které nic nezdědí. Ve všech případech se s tím nedá už dělat nic - právně.
- jistě, je tu teoretická možnost, že otec byl nahlášen a notář ho nedopatřením nepozval, nebo že ostatní dědici padělali plnou moc a jednali za něj bez jeho vědomí apod.... v tom případě by se "něco" dělat dalo, ale to jsou opravdu případy velmi zřídkavé.

Tedy souhalsím - někdo by měl vidět spis a zjistit, jak to tam v reálu probíhalo. Buď tedy pověřit právníka nebo jestli otec půjde sám tak:
1. zavolat na soud a spis si objednat (bude už zřejmě v archivu, na počkání mu ho těžko vyhledají)
2. ze spisu si ofotit protokoly o jednání u notáře (měly by být min.. 2), podívat se, jesli ho notář zval a na jakou adresu, jestli tam někomu vyystavil otec plnou moc pro jednání, a konečné dědické rozhodnutí. Z těchhle listin už jednoznačně lze poznat, zda proběhlo dědické řízení v pořádku nebo ne.

Nemluvím tu o tom, že by se zjistilo, že babička rozdala vše už za života a do dědictví nešlo nic nebo jenom drobnosti. To samozřejmě je právo babičky a i když se to ostatním dědicům nezdá fér, pokud byla svéprávná, tak klidně jenomu mohla dát velký barák a druhému mini políčko.