Mirko,
tak můj muž třeba s dětmi hrál na nástroje, když začínaly, logopedii s nimi taky dělal, ale to jsou činnosti každodenní, u nás se dějí většinou ve stejnou dobu, takže v tom neměl problém. Ale úkoly jsou z jiného soudku, už jen vzpomenout si, jestli se jich zeptal nebo ne . Hlavně teda u jedné, ty ostatní právě dělají úkoly samy bez říkání a akorát to přinesou podepsat. Ta nejstarší něka zaleze a než zjistíš, že vlastně nic nedělá, tak je pozdě...a on když se zabere do práce, tak to je hodina sem, hodina tam .