Mili, zkus rodinné konstelace.

Znám váš příběh už pár roků, hodně moc jsem ho obrečela, když jsem ho četla poprvé, podruhé, potřetí, mám syna v podobném věku jako byla tvá Milenka, moc se mě to dotklo. Její smrt, tvá bolest ...
Ale, při vší úctě, nějaká doba už uběhla, už by tu mělo být smíření a klidná láska, jenže u tebe je to pořád živá drásající bolest, neodžitá, neukončená, trápí to tebe a nepochybuji o tom, že to trápí i tvé blízké.
Z nějakého důvodu to ve vaší rodině je tak, jak to je.
Mluvit o tom nemůžete.
Tak si postav tu konstelaci. Otevře se tam toho mnoho. Energie se přerovnají, nejen tam, ale i v reálném životě. Navíc uvidíš, jak to mají i ostatní, kteří o tom s tebou nechtějí/nedokáží mluvit. Uvidíš i proč. Ty sama si tam něco odžiješ, něco hodně podstatného, co je pro tebe důležité - a co ti pomůže jít dál, nejspíš už trochu jinak, než jak kráčíš od Milenčiny smrti do dnešních dnů.
Nikdy na ni nezapomeneš, vždycky ji budeš milovat. Ale není dobré se trýznit do konce svých dnů. Ubíráš sobě, ubíráš svým dalším dětem a muži ... a Milenku to do života nevrátí.
Možná to zní tvrdě, ale tak to je. Sebevětší bolest je potřeba vypustit, odžít, odventilovat ... a smířit se s tím, co bylo a co je. A jít dál.

Moc bych ti to přála. Abys našla svůj klid. Pro sebe, pro Milenku i pro ostatní tvé blízké.

Jestli chceš, můžu ti dát kontakt na člověka, který staví konstelace s velkou pokorou a lidskostí, doporučila bych ti ho s naprosto čistým svědomím a vědomím toho, že by ti postavení, prožití vlastní konstelace opravdu pomohlo.
F.