Já takovou ztrátu naprosto chápu. Když jsem přišla o prvního psa, byla to neuvěřitelná bolest. Tenkrát mi to naprosto změnilo pohled na svět, došlo mi, že nic není konstantní, že o někoho blízkého můžu přijít z minuty na minutu....
Já si cením lidí, kteří tohle prožívají, přijde mi to lidské cítit bolest kvůli ztrátě někoho, kdo se mnou strávil kus života (nebo naopak odešel předčasně).

Zakladatelce bych poradila, ať se tomu žalu nebrání. Je dobré si to opravdu odžít. I když to hrozně bolí.