Nevím, jak se vypořádat s následující situací. Sukromě učím kresbu a malbu, připravuju děti na přijímačky sš. Nikdo ke mně nedělá žádné klasické talentovky (výběr z mnoha přihlášených). Většinou to fungovalo tak, že ke mě přišlo dítě, přineslo práce, dvě hodiny tvořilo a pak jsem měla krátký rozhovor s rodiči (zvážení šancí). Když přišel někdo opravdu málo talentovaný, doporučila jsem normální výtvarný kroužek, abych měla čisté svědomí. Přeci jen je to u mě dražší, než v kroužku, kde je 10 dětí a nechci z toho mít blbý pocit, když se pak dítě na uměleckou školu nedostane. S každým rodičem naprosto na rovinu zvažuju šance. Jenže teď přišla matka naprosto přesvědčená, že je její dítě budoucí akademický malíř. Učí ho francouzštinu, aby jednou mohl studovat ve Francii. Je mu třináct - sedmák, takže ještě má trochu čas. Kluk je bez většího zápalu, není nijak výrazně talentovaný, jen má specifický vtip (což je fajn, ale nestačí to). Z těch dětí, co mi prošly rukama, je opravdu horší průměr. Spadá do těch, kterým doporučuju jiný kroužek. Ale tato paní mě zahání do kouta (nechce si nechat vysvětlit, že nevidím genialitu jejího syna). Mám dvě možnosti - odmítnout ho opravdu na tvrdo, že jeho prostě připravovat nebudu, nebo ho připravovat a brát peníze (které potřebuju) za práci, o které jsem přesvědčená, že nemá smysl (kluk se pak nedostane na školu a budu za vola já). jsem z toho hodně rozpačitá. Jak byste se zachovali? Nebudu reagovat, nestíhám, ale přečtu vše. Díky