Nechci Tě stresovat, ale u nás to bylo také tak. Pominu-li skutečnost, že když se narodila prostřední dcera, tak jí sestřička (tehdy 3 roky) pěkně ubližovala.

Od cca roku to bylo lepší, holky si začly více hrát, Joli ještě neuměla mluvit, slovo Ne začla uplatňovat hodně až teď ve 4 letech (má teď extrémní období vzdoru). Do té doby se sice holky škádlily, starší negovala hodně od malička, ale Joli byla ok. U nás se to zhoršilo až od září, kdy JOli nastoupila do školky a najednou je bez celodenního kontaktu s maminkou. Prostě syndrom prostředního dítěte jak vyšitý. U nás se pošťuchování, hádání rozmáhá až teď, co začla Eli chodit do školy. Ta si své vnitřní pocity prohry řeší verbálními útoky na všechny kolem a fyzickými na své sestřičky. Pracujeme na tom, ale není to jednoduché...

Když si spolu holky hrají, obvykle to končí rozbroji, tou nejmladší nevyjímaje. Ta si ale nenechá nic líbit, zkouší to na starší sestřičky. Třeba k nim příjde a začne je z ničeho nic plácat a čeká, co se bude dít. Já se starším snažím vysvětlit, aby jí to nevracely (ona to vidí u nich...), aby jí to řekly. Tak to na můj popud zkoušejí. U těch starších už spoustu konfliktů řeším tím, že jim řeknu, aby si to vyřešily samy, a to pak slyším formulku : "Nedělej mi to, mně se to nelíbí."

Myslím si, že v určitém věku je to "normální", chce to vydržet a vysvětlovat, vysvětlovat, naučit je omlouvat se, chválit, zaměstnávat. A hlavně, hodně se mazlit a hladit je. Že je to ubíjející, to je (včera jsem tu večer seděla a nebyla jsem schopná je už nahnat ani do postele Bude líp. Určitě.

přeji pevné nervy!