Hele Zuuzi,

a už jsi se zkusila zeptat staršího dítka, co vlasntě chce a proč to dělá? Ono může jít o několik věcí, většinou o pozornost nebo boj o moc. Je dobré naučit děti říkat, co je vlastně žere. Nejlepší je ale začít u sebe. Zkus si odpovědět sama, když jsi naštvaná nebo nervní, proč to je. Mnohdy příjde člověk na to, že si třeba dává nadlidské cíle a protože je pak nezvládá plnit, je na sebe naštvaný a tudíž lehce vytočitelný. A děti mu to vlastně ukazují. Ony jsou "neukotvené" a nevědí co a jak a ty jsi pro ně ten přístav.

A s omluvami fajn, je to správné se omluvit, když je moje reakce "špatná," ale ono je opravdu někdy lepší zařvat, aby si dítka uvědomila, že za tuhle hranici už nejdou. Mnohdy je lepší zařvat hned, protože pak už tě tak nevytočí ) Moje vlastní zkušenost.

Takže se neomlouvej pokaždé, abys nedopadla jako já, když se mě pak nejstarší dcera zeptala, jeslti jsem na něco nezapomněla... Když jsem opáčila, co by to mělo být, tak mi s úsměvem řekla "no přeci omluvit se, ne, když jsi na mě křičela." A to jsem nekřičela, zvýšila jsem hlas, a ona nedodržela dohodu.