Do dvou let spal náš syn sám v postýlce. Pak jsme navštívili rodiče, syn u nich nechtěl spát sám. Vídáme se málo, bydlí daleko. Vzali jsme si ho k sobě do postele, moc se nevyspali a těšili se domů. Jenže doma nechtěl už u postýlce ani slyšet. Po dobrém, po zlém. Vydržel křičet dýl než my s nervama a tak se nastěhoval k nám. Doufali jsme, že se situace časem zlepší, ale ve dvou a půl letech jsme ho museli dát samotného do nemocnice a situace se potom ještě zhoršila. Musím s ním chodit spinkat, několikrát v noci se budí, ale stačí na něho položit ruku a spí spokojeně dál. Ovšem pokud zjistí, že v pokoji nejsem, řve. Zkoušeli jsme to různýma slibama, o Vánocích dali do děc. pokojíčku stromeček, aby šel spinkat za ním, slibujeme odměnu, ale zatím bez úspěchu. K násilnému vystěhování jsem se zatím neodhodlala, poradí někdo, co s tím?