Možná trochu soudím podle sebe. Když mi bylo 20 a kousek, tak sem po revulici přišly kvalitní čaje, všechny ty "Dárčilingy" a všichni moji rovesníci propadli hře na kvalitní čaj. Řešili jsme jednotlivé druhy, sypaný, pytlíky jsou hnus, sítko takové a makové,... a já pila černý čaj bez cukru s hrdým pocitm kultivované mladé dívky, co se vyzná ve správném čaji. No, až za pár let jsem si uvědomila, že mi to vlastně vůbec nechutná, že je to na mě trpké a svíravé a že to piju s lehkým sebezapřením a odporem. Tak jsem se na to vykašlala a piju čaj s cukrem a citrónem, páč mi tak chutná nejvíc a takoví přemoudřelí mudrci jsou mi trochu k smíchu.(Chápu, že někomu to fakt chutná) Mám silný pocit, že s tou čokoškou je to u spousty holek to samé, jako u mně tenkrát.