V první třídě starší dcera jezdila s kamarádkou, kterou část cesty doprovázela maminka - vždycky u nás zazvonily, vyzvedly dceru a šla s nima. Byla jsem ráda. Časem maminka přestala doprovázet, chodila teda sama.
Co jsem ale víc řešila, bylo vypravení z dobu - aby nenechala aktovku doma, neodešla v bačkorách a zamkla - protože byla v tu dobu doma sama.
I první, i druhá dcera chodily příležitostně samy domů už v té první třídě, v první do školy samy ke konci školního roku, od druhé už pravidelně.
Taky mě baví lidi, kteří se rozhořčují, jaká je nezodpovědnost nechat dítě chodit nebo jezdit do školy samo. Ona školní docházka je povinná ze zákona a do práce většina lidí chodí, aby měli co jíst.
A po pravdě řečeno, radši mám děti, které byly nuceny jezdit samy do školy od první třídy, než nesamostatné jedince, kteří tam ve čtvrté netrefí.